Rány

6. července 2014 v 2:40 | já |  Básničky
Radost v očích měl, a srdce dobré nad ránem.
To ráno srdce přestalo být.
A rána z nebes spadla,
jak rychlí blesk, ve větru noci.
Ten blesk zasáhl i duši jeho.


Tluče rychle, čas běží, operace čeká,
sestra nese krvavé červené srdce nestíhá
zakopla, srdce letí, pacient umírá, srdce
už není. Čas odbyl mu hodinku jeho.


Řez byl přesný, krev teče proudem po žíle, maso i kůže se od sebe oddělují.
Čím víc táhnu, blížím se ke kosti, jenž zlomená je vidím kousky kostí a trhliny v ní růzých rozměrů.
Děsím se nevím, co teď.


Duše má zbloudila hledáš cestu svou
napříč světem do různých krajin, vod a hradů.
Do světa voláš domove, lásko moje, kde vás mám
prošla jsem, každý kout každý město stát i hrob, ale vy nikde,
jako by jste nikdy neexistovali, to děsí mě víc než to,
že jsem jen duch bez kapky života.


Stop všemu co bylo, slzy tekoucí se slzy , je to
zázrak, zázrak našich emocí. Ano ty slané kapky
a přesto tak vzácné,protože málo kdo je z oka vypustí.'
Nevěřím tomu, děje se to málo, kdy a většinou
jen ve špatných dnech, jsou to slzy beznaděje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama