Červenec 2014

Rány

6. července 2014 v 2:40 | já |  Básničky
Radost v očích měl, a srdce dobré nad ránem.
To ráno srdce přestalo být.
A rána z nebes spadla,
jak rychlí blesk, ve větru noci.
Ten blesk zasáhl i duši jeho.


Tluče rychle, čas běží, operace čeká,
sestra nese krvavé červené srdce nestíhá
zakopla, srdce letí, pacient umírá, srdce
už není. Čas odbyl mu hodinku jeho.


Řez byl přesný, krev teče proudem po žíle, maso i kůže se od sebe oddělují.
Čím víc táhnu, blížím se ke kosti, jenž zlomená je vidím kousky kostí a trhliny v ní růzých rozměrů.
Děsím se nevím, co teď.


Duše má zbloudila hledáš cestu svou
napříč světem do různých krajin, vod a hradů.
Do světa voláš domove, lásko moje, kde vás mám
prošla jsem, každý kout každý město stát i hrob, ale vy nikde,
jako by jste nikdy neexistovali, to děsí mě víc než to,
že jsem jen duch bez kapky života.


Stop všemu co bylo, slzy tekoucí se slzy , je to
zázrak, zázrak našich emocí. Ano ty slané kapky
a přesto tak vzácné,protože málo kdo je z oka vypustí.'
Nevěřím tomu, děje se to málo, kdy a většinou
jen ve špatných dnech, jsou to slzy beznaděje.

Anděl

6. července 2014 v 2:21 | já |  Básničky
Anděl strážný padl na zem, jako pírko bílé labutě
v náručí kříž držel, a k obloze se modlil, pak bolest
ucítil jenž, zažila jeho druhá polovina,
Kterou pod křídly skrýval v tom další ránu dostal, tam kde
ji v nejmenším nečekal a na zem opět padl.

Čarodějka

6. července 2014 v 2:15 | já |  Básničky
Čarodějko kouzelná, tvá moc i čáry spoutaly
slova má, ta slova kterými upsal jsem hlas.
Hlas kterým bych chtěl říct miluji tě.
Ty slova už z úst nevypustíš a lásku jiné nedáš, protože můj teď jsi.

Kvítek zlatý

6. července 2014 v 2:09 | já |  Básničky
Kvítku můj zlatý, proč mě smůlu láska nosí
Já v srdci jeho nosím, ale on má v srdci jinou.
Co já kvítku udělám, když svou lásku nemám.
Život si semnou pohrává a radost mi nedává.
Pláč silný je jak vodopád, v kterým se žít nedá.
Hněv kolem mě je jen protože, vím že můj už nikdy nebude.