Faleš a lež

22. června 2014 v 0:22 | já |  Básničky
Ztrácíš se v mé mysli, jako stín v mém srdci
jsi moje pravá tvář, schováná u vnitř sebe
samé nevidíš se, ale já vím,že tam jsi
teď masku na tváři máš a na svět s úsměvem hledíš
na ten svět který tvá tvář vnímá jinak
nepřiznáváš si to co pravda je.

Už dozněla slova má a ty teď víš že moje pravda
na povrh vyšla, tak rychle jako pád tvé masky
co na zemi se rozlehl v pouhé sekundě.
V tu chvíli jsi strnula jako natažená struna
a já ti musel ruku podat,protože jsem netušil jestli ses už vzpamatovala
V tom za ruku ses mě chytila a v zápětí zase strnula
když do očí ses mi dívala a temnotu v nich viděla

Hned jsem věděl, že pochybuješ nade mnou
ale neodvážil jsem se slova, dostal jsem z tebe strach
aby jsi zase tu masku ze země nevzala, a lež s falší tě tak nemohly
znova polapit ve spárách svích. Uvolnila si se a
podívala se na směr kudyma jsem tě chtěl vzít.
Usmála ses a já poznal, že naší cestě za pravdou nic nestojí.

Vešly jsme do zahrad, kde cestičku tvořily kameny v zemi
po okrajích cestičky rostli malé zelené keříky na kterých,
právě rostli poupata. S užaslým výrazem ve tváři z ní
slehl strach. Kráčeli jsme tou cestičkou, až k jasně bílému velkému altánku,
který zdobily nejkrásnější druhy barevných květů.
Uvnitř se nacházela lavička se stolečkem obojí bylo fascinující a z ratanu.
Když jsem jí pobídl, aby se posadila usmála se a řekla.
Ta krása a to všechno to nejsem já, ale ty dovedl jsi mě,
abych svou masku lží a faleše odhodila,
ale přitom oba víme, že co vidím je jen sen a ty jsi má fantazie
toho všeho co chci aby bylo. Ale není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama