Březen 2014

Smrt,Sex

11. března 2014 v 1:14 | já |  Básničky
Zabijim tebe zabijim sebe zabijim nas v jednom svete, tento svet s ruku v rukou opustime az do nebe spolu vztoupime tam navzdy stasni spolu budem

Ma duse v plamemech me srdce busici ma divcina vlhka je jak jako oblaka deste muj kamarad dlouhy jak proutek nedockavy jako dablik trpici vzruseni touhou a vasni ceka az prsticky dohraji pisen svou a bude moc pritel muj verny vztoupiti do brany divciny a pitom bum a bum a je a je a pak jen do tunelu dlouhe uvlolnit silu potrebnou

Spooks in city Spook Shade

11. března 2014 v 1:03 | já |  Příběhy
Bylo jednou malé město jménem Spook Shade, ve které bydlelo hodně mladých lidí. Jednoho dne na Hellouwen se menší děti oblíkly do kostýmu a chodily od domu k domu. Jednou si řekla Karolína, Niky a Make, že půjdou na hřbitov vyvolávat duchy. Domluvily se že půjdou v 17:00 když se tam sešly připravily si věci potřebné k vyvolávání. Když už to měly začaly vyvolávat. " O mocný duchové zjevte se na svátek příšer a duchů povstante ze svých záhrobí a naučte je bát se." ! "Pokud tu jste vemte si tuto věc." A pořád nic. Druhý den přijela do toho města dívka která bila bíla a oči tak modré že vypadali jako voda. Ta dívka se nastěhovala ke hřbitovu. Byla smutná a neustále měla na sobě černé šaty s černým šátkem co jí zakrýval obličej před lidma. V noci po hellowínu se ze záhrobí vysvobodily zombie a duchové šly ke dveřím dívky ,která jim však latinsky určila cíl. Zombie se vloupali do bytu a v tom mala holčička něco uslyšela a když se podívala začla křičet a v tom její bratr jí táhl za ruku a po schodech dolů jenže je z druhý strany zastavil duch. Město pomalu a jistě vymírá a v tom se lidi vírají nad temnou mocí jejich města v tom zombie záhlednou dětska co je vyvolaly a vedou je k dívce domu tam je svážou k židlím do kola a dívka zombie pošle pryč. Kdo jste a co chcete? Děkuji že jste mě vyvolaly jsem Nikita dříve jsem byla kněžna krásná a mladá a tohle bylo mé město jenže lidé zjistily že jsem čarodějka a nechali mě spálit ale dnes se tomuto městu můžu pomstít díky vám. Nikito dnes je ale jiná doba a lidé jsou jiný. Mýlíte se jsou stejný lžou,pomlouvaj. Vím to protože jsem milovala jednoho kluka, ale nemohly jsme spolu být byla jsem hraběnka a čarodějka. To on mě prozradil protože věděl že s ním nezůstanu a tak se mi chtěl pomstít. A co jsem viděla jako duše vím že se nikdo nezměnil. Ale pokud něco chcete tak si vyslovte přání co by jste chtěli? Aby jsi se vrátila z5 pod zem hned. Dobře vrátím se pod podmínkou že mi dáte svou duši. A nebo si přejte něco jinýho. Karolínka a Niky utíkali než by si něco přáli protože kouzlům nevěřili. A mezi tím co oni utekli si Nikita, Mike podřídila a on dovyvolal všechny monstra. Kdykoliv se dostali na světlo mohlo je to zabít proro mocná čarodějka ve Spook Shade udělala nad městěm tmu a ohraničila ho. A začla se mstí potomkům Koversových Lindě,Sandře, Karlovi, Danielovi, Honzovi, Dominikovi. Převážně ničila Dominika den co den mu něco zlomila nebo skřivila nebo rozřízla. Mučila ho tak jako když hořela. A nechala svého zesnulého na to koukat. V tom Karolína zahlídla v okně Koversových Mike s kudlou běžela na horu a bouchala na dvěře a v tom jí Mike otevřel a Karolína, co to s tebou je Miku? Já nevím jen musím dozabít Daniela. Miku poď semnou ty nejsi vrah prosím tě poď. To Nikita tě o čarovala už jsem volala Niky zanedlouho tu bude. Niky zjistila že Nikita je velmi starý duch. A navíc také zjistila že Nikita je její několikrát prababička. Důvod proč se jmenuje Niky je ten že Každá dívka měla na počest jejich několikrát prababice jméno Nikita a v dnešní době je to Niky. A Koversovi byli ti co jejich rodinu odmítali oba ty rody byli ze šlechtického původu. Ale Kovers Nikitu miloval ale nemohl si jí vzít potřebovali získat uzemí a proto si vzal jinou. Nikita přísahala že se mu jednou pomstí a že bude jeho noční můra. Jenže on už nežije! Ale ano žije, ale jako duch a protože jí naštval chce mu teď vyvraždit rod. Tak proč tomu nezabrání? Protože Nikita ačkoliv je duch má stále čarovnou moc.Karolíno, Miku zjistila jsem jak jí dostaneme zpět i s ostatními. Tohle je kniha, která jí vrátí zpět. Když se vrací na hřbitov najednou je ze zadu chytne něco a když se otočí jsou to zombie. Všichni tři se leknou a omdlí. V tom jim dá Nikita příkaz zavřít je do celý. Když se proberou buší do železa. Co se děje proč tu jsme? Chtěli jste mi zkazit plány a to nedovolím a tu knihu si vemu. Díky kuřátka a teď mě omuvte musím se zbavit rodiny Koversových. Héj Nikito vsadím se že jen žárlíš a pořád ho miluješ a tak mu chceš vyvraždit rod. Vůbec nevíte o čem mluvíte. Vážně tak nám to vysvětli Nikito. Byl pro mě vším byl můj život a zlomil mi srdce strhl mě z útesu prozradil co jsem a tím mě zabil. A bylo mu jedno co jsem k němu cítila. A zeptala ses někdy jeho duše proč to udělal? Ne nechci to slyšet vím co vím. Ale to je chyba a velká. Každý by měl znát pravdu než na chybi doplatí druzí. Dobře tak si ho tedy vyslechnu, ale osvobodit ho může jen kouzlo s knihy a na něj já nemám dostatek síly, ale Niki ano. Je přeci moje několikátá pravnučka. Takže je částečně čarodějka bez vivinutých schopností, ale to jí kniha naučí sama.
Pustím vás, ale čas na otevření duše máte do zítra do 12:00 jinak vymře rod Kolinsů bez milosti. Celý den se snaží probudit své čarodějnické já. A spolu s Mike a Karlínkou přemýšlía zkouší jí pomáhat od nejlechčích kouzel po težší. A když zkouší už vyvolat ze zámku duši Koverse omdlí a duše zustala tam kde je. Co teď Kájo? Mno nevím Miku.

Pokračování jen pokud se to někomu líbilo

Osvobození z Prokletí vlka

11. března 2014 v 1:00 | já |  Příběhy
Byla tma a já se zrovna chystala ven, protože se naši hádaly, a já to nechtěla poslouchat. Proto jsem se vydala ven do hlubokého lesa, abych se z toho, co se doma dělo vzpamatovala. V tom jsem za mnou slyšela podivné zvuky a viděla to , co bych nejradši neviděla. Ano byl to vlk a ne zrovna malý, bála jsem se a tak jsem začala běžet jako o život. Když, už jsem si myslela, že jsem mu utekla zmílila jsem se a v tom jsem omdlela. Ráno jsem se probudila u rybníka a dole u vody, byl kluk. Měl krásně lesklé vlasy, jeho oči se třpitily jako zelený briliant, a co se týkalo jeho těla, měl ho dokonale vypracovaný a každá křivka byla jako precizní detail na obrázku. V tom se ke mě přibližoval, a když byl u mě a zeptal se mě: "jak mi je?" Neměla jsem slov myslela jsem, že je to jen sen a já se brzy probudím, ale po chvíli mi došlo, že to není sen. Je mi fajn a jak se jmenuješ? Já se jmenuju Wiliam Conor a jinak našel jsem tě tu, když jsem se byl proběhnout, a čekal jsem zda se probudíš Usmívající se . A ty jsi kdo krásko? Já jsem Anne Barnincová boužel jsem včera večer odešla z domu, abych si pročistila hlavu od toho dusna doma, ale narazila jsem na vlka a začla jsem utíkat jen se divím, že mě nesnědl, jako svou kořist. Bála jsem se, že už se nikdy neproberu. To chápu musel to pro tebe být šok. Ano to byl, a kolik ti vlastně je? Mě je 19 a jsem rodiný dědic jedné firmy, ale naši chtějí, abych se oženil jenže já jí nemiluju. Tak to je mi líto. A co ty kolik je tobě? Mě je 17 ,ale za týden mám narozeniny. Po rodičích mám dědit dům, farmu a mám převzít hotel. Jenže já jsem vždy, chtěla cestovat a žít svůj život. To chápu a víš, co pojď půjdem spolu na oběd támhle mám auto. Víš jsi celkem milý, ačkoliv tě teprve znám. Tohle je moje oblíbená restauace. Ahoj Wiliame dáte si něco? Ale jistě že Miku. A co to bude pro tebe to samé, a pro dámu něco jiného? Víš co mě to samé, a co chceš ty? Já si dám lasaně Usmívající se. A něco k pití? To nejlepší šapaňské, děkuji. A co že to máte doma za problémy? Ale naši se hádají chtějí se rozvést a mě rodiče chtějí přenechat jejich podnik, protože nechtějí to dělit mezi sebe myslí si, že kdyby spolu měli spolupracovat asi by většina s těch lidí přišla o práci. A já se bojím toho, že to bez jejich pomoci nezvládnu, mám je ráda a nechci o ně přijít jen, protože se chtějí rozvést. A co ty proč vlastně chtějí, aby si se oženil? No znáš to je mi 19 za nedlouho 20 a oni už na to nemají sílu matka je už nemocná a otec ten se o ní posledních pár měsíců stara. A obavají se, že se mamka nemusí dožít mé svatby a vnoučat a tak spěchají. Přesto, že já tu dívku nemiluji. Jmenuje se Margret je sice velmi milá a ze šlechtického původu, ale já bych radši někoho, koho bych miloval a s kým bych mohl, dělat to co mě baví. A co tě baví když už jsi u toho? zadívala jsem se na něj s úsměvem. No baví mě nacházet zvláštní dívky dole u rybníka a velmi krátce a pobaveně se zasmál. Myslela jsem, že se v tu chvíli propadu do země. A co tě baví tentokrát beze srandy a s vážností sem se na něj podívala. A v zapětí jsem nemohla dostat jeho pobavenou větu z hlavy. Koukám, že jsi velmi neodbitná, a proto ti to teda povím baví mě cestování škola, kamarádi a hlavně moje láska, a to je moje autíčko, zasmál se velmi vlídně a tentokrát s vážností v očích. Wiliame nerada ti to říkám, nejspíš tě již opustím, jelikož mě nejspíš naši budou doma hledat. Jo asi máš pravdu Anne, asi tě hodím domů. Vážně to bys byl moc milý , ale pokud spěcháš dojdu tam pěšky a nebo bych si to nějak zařídila, a stale jsem se usmívala. To je v pořádku já tě odvezu. Během cesty jsem z ní nemohl spustit oči Anne, byla nádherná dívka plná tajemství, a co víc byla to dívka co, jen tak od témata nepřecházela rychle. Její oči měli nádech světle fialové barvy, vlasy měla dlouhé a blond její ofina jí neustále sklouzala do oka, postavičku měla ,tak drobnou a křechkou a její pleť byla tak bílá. jako první vločka co padá s oblohy. V tom mě její vřelí a vlídný hlas vyrušil s přemýšlení. Prosím tě tady zahni za roh, a já si vystoupím od tud to mám jen kousek, a nerada bych aby si myslely že jsi něco víc. Naši jsou zastánci toho, že jakmile si někoho přivedu domů, měla bych si ho vzít tak když tak promiň. Anne a uvidím tě ještě někdy? Jo možná pokud se budeš chtít někdy sejít tady máš moje číslo 744 845 121. Děkuji za pěkné ráno a jinak pá. Ahoj Wilieme :) . Když jsem došla ke dveřím, už ke mě letěla Carmela. Ach děvče tvoji rodiče se o tebe tak strašně báli že málem volaly policii naštěstí jsem jim řekla že jsi byla u kamarádky víš u Violet Morelové. Díky Carmel, co bych si bez tebe počala, obávám se, že jsem se zamilovala Carmel. Ale Anne a do koho prosím tě, copak ty jsi byla celou noc někde s nějakýma klukama? Ne Carmel já jak jsem vyběhla z domu uviděla jsem vlka, mnohem většího než je zvykem a on se za mnou rozběhl, a když jsem se ráno probudila byl , tam nějaký zvláštní ale moc krásný kluk jménem Wiliam a našel mě jak jsem tam byla v bezvědomí. Ale nepovídej Anne, teda vlastně povídej. Byl to svalnatý mladý a krásný kluk s očima tak zelenýma jako jarnní tráva nebo jako ten nejsvětlejší list co padá na podzim. Carmel byla moje služebná a kamarádka zároveň byla to dívka která mi velmi rozuměla sice jí bylo o 6 let více než mě, ale skvěle jsme si rozuměly. Byla to dívka s tak karamelovýma očima a vlasama hnědýma jako oříšek a vlasy měla dlouhé a vlnité a v každým paprsku rána se třpitily. Postavičku měla jako proutek byla tak hubená a drobounká. A ne jen to ona byla zkrátka úžasná :) . Tak Anne co mi o něm ještě povíš? Jé promiň trochu jsem se zamyslela. To je v poho Annie. Carmel nevíš kde jsou moji rodiče? Ale jistěže vím, jsou v růžové zahrádce, právě tam řeší majetek a podnik a farmu. Carmel já ti musím něco říct jen doufám, že se nenaštveš. Povídej Anne mě můžeš říct cokoliv neboj. Carmel já chci utéct teď nechci tu zůstávat kord ne když se naši rozvedou. Ale co farma a firma Anne? Já vím není to správné utéct od problémů, ale kdy jindy to budu moct udělat pověz no? No jo Anne je to sice skvělá příležitost odjet a cestovat, ale co uděláš až ti stopnou konto? Carmel to si nemyslím, že by udělaly pak by musely počítat, že se už nikdy nevrátím. Dobře Anne půjdu ti zabalit. Ale aspoň se rozluč s vašima. Asi máš pravdu půjdu se s nima rozloučit a díky :). Cesta do růžové záhradky vedle cestičkou upravenou růžovými keři až k růžovému altánku, kde byli ty nejúžasnější květiny co na tomto světě jsou. a v tom altánku byly židle a stolek na čajové dýchánky o páté a přesně na tom místě seděli naši každý na své židly přesně na proti. Tati, mami je na čase jít. Anne o čem to mluvíš. Mluvím o tom, že chci aspoň rok cestovat než bych měla něco převzít. Ale to nepůjde musíš převzít firmu a farmu a taky tě čeká oslava narozenin. Ale já nechci, chci cestovat a užívat si jsem mladá na to převzít firmu a farmu. A co takhle já a otec povedem firmu ještě rok ty budeš cestovat a až si budeš myslet, že to zvládneš nastoupíš, a ještě něco neodjedeš dříve než - li po oslavě tvých 18 narozenin co ty na to? Tak dobře s tím bych možná souhlasit mohla :) . Carmel děkuji, že jsi mi zbalila, ale ještě se tu do narozenin zdržím. Za 4 a půl hodiny se bude stmívat a dneska má být úplněk, už se těším mám ráda ty magické noci a co ty Carmel? Já ani ne většinou mě to děsí.

Wiliam

Za 4 a půl hodiny začne peklo na zemi nesnáším ty noci. Cítím se tak sám, cítím se jako šílený a nevím jak z toho ven nesnáším ty noci kdy v lesích se skrývám a nemohu spát jako normální člověk. Jsem jak šelma uvězněná v tomto těle v těle jež není moje ale toho zvířete, ano jsem ten vlk, vlk jehož se bojí dívka tak nádherná a kouzelná jak tato noc. Je tak zvláštní celý den na ní myslím nemohu její tvář vyhnat z mé hlavy. Je to jako by mě očarovala svým šarmem a jejím ledově pronikavým pohledem, ten pohled do jejích krásných světle fialových očích ve mě vyvolává pocit, že jsem něco víc než jen člověk uvězněný ve zvířeti. Mám jí zavolat, a říct jí to jsem já, to zvíře jsem ten vlk, co tě tuhle chtěl sníst. Jenže jak jsem pocítil tvůj pach parfému, tak sladkého jako je tvůj pach kůže uvědomil jsem si, že tě nechci sníst, ale že tě miluji. Moji rodiče nikdy nepochopí, co jsem za zvíře, protože to není jejich osud, zatím co moje ,je to prokletí už od mích 5 let. Kdysi jsem si nevážil života, ani přírody, co jsem mohl jsem zničil, poničil jsem všechno kudy jsem prošel, a tvrdil jsem, že tahle země nemá žádnou cenu, že zvířata, jsou jen porce na talíři, a tak mě jeden malý skřítek nebo kluk, teď přesně nevím zaklel ve vlka, a kdykoliv je noc se proměním, když svítá vracím se k sobě. Je to příšerné, protože přes noc je sexuální život, tak normální a tak kouzelný než přes den. Kdysi mi řekl, že jediný kdo mě dokáže osvobodit je dívka,která si bude vážit života, která mě bude milovat i přesto, že jsem zrůda a která pochopí, že není radno si zahrávat s matkou přírodou. Nikdy jsem se ale neodvážil to někomu povědět bál jsem se reakce, ale co víc necítil jsem, že by to mohla být ona. Zatím co u Anne to bylo takové jakobych jí mohl říct cokoliv a ona by to pochopila. To mi připomělo možná bych jí měl zavolat a zeptat se jí jak se jí vede. Trrr, trrr, trrr, Halo kdo volá? Tady u telefonu je Wiliam ten z toho rybníka u lesa. Jé Wilieme promiň právě jsem si zařizovala hotel. Ty někam odjíždíš Anne? Ale ovšem že odjíždím pojedu do Paříže. Vážně a kdy smím-li se zeptat. Odjíždím v sobotu ráno příští týden což znamená po mé páteční oslavě. Hele Wilieme vím, že se moc neznáme, ale nechtěl by jsi přijít na mojí oslavu? Jo ovšem moc rád příjdu Anne. Tak dobře v pátek večer :) . Annie chtěl jsem se tě zeptat nešla by jsi teď večer asi tak za hoďku k rybníku kde jsme se potkaly? Ale jistě příjdu tam tak za hoďku Wilieme. Pokračování příště.......