Byl jeden malý plyšový medvídek, který neměl nikoho kdo by ho měl rád. Toužil aspoň jednou v životě aby si ho někdo všimnul a nenechal ho jen tak ležet na poličce s plyšáky. Ta dívka co medvídka měla už byla dospělá dívka co už si s níčím nehrála a měla je jen jako ozdobu na své poličce. Ale po 3 letech se jí narodil malý chlapeček jmenoval se Samuel. A vždy chtěl aby měl někoho kdo si s ním bude hrát a on si bude moc hrát s ním. Tak se jednou rozhodl sundat z té poličky plyšáka ano byl to ten plyšák co si myslel že ho nikdo nebude mít rád. Byl to ten krásný plyšový medvídek. Když si maminka všimla že bere s poličky medvídka okřikla ho a řekla mu na ty hračky nesahej jsou od prachu a půjdou na charitu. Mama já chci toho medvídka. Koukal se na ní s tak nevinnýma očima že maminka tedy souhlasila a plyšáčka medvídka mu vyprala. Když si s ním Samuel hrál a spinkal s ním plyšový medvídek byl tak šťasný že ho má někdo rád. Druhý den ráno jeli s medvídkem a maminkou k babice a tam na malýho Samuelka skošil velký pes sebral mu plyšovýho medvídka a utekl s ním do boudy. Samuel za ním běžel a chtěl mu hračku vzít v tom si ho všimla babička chytila ho a řekla neboj koupíme ti novýho tamten byl stejně starý a špinavý. Samuel byl s toho tak smutný že plyšovýmu medvídkovi udělal pohřeb s jejich společnou fotkou. A to je konec.
Koukám, že tenhle blog máš zaměřený na psaní.
Jestli můžu něco doporučit, tak nezapomínej na interpunkci (čárky, tečky, uvozovky apod.) Text je pak mnohem čitelnější. Takhle jsem musela luštit, kdo vlastně řekl a udělal co. ;-)